| Previous Post »
| Previous Post »
| Previous Post »
| Previous Post »
| Previous Post »
| Previous Post »
| Previous Post »
| Previous Post »
| Previous Post »

Od písní kosmických


Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům,
a jsme zde Zemí spjatí.

Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
"Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci,
jimž hrouda nohy víže!"

My přijdem! Odpusť, matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cválá.

My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí!

My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!


Napsal Jan Neruda (1878)

Tags: ,

Comments:

Blogger Joe said . . .

Huh?    

1:58 AM, July 09, 2006


» Post a Comment

Links to this post:

» Create a Link