« Home | Previous Post »
Od písní kosmických
Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům,
a jsme zde Zemí spjatí.
Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
"Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci,
jimž hrouda nohy víže!"
My přijdem! Odpusť, matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cválá.
My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí!
My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!
Napsal Jan Neruda (1878)
Tags: Czech, poetry
Posted 07 July 2006 at 22:33.
A graduate student in music and anthropology writing a dissertation about music in Moravia, the eastern third of the Czech Republic. At some point, the Czech Republic's "second city" (that would be Brno) captured my attention, and I've since been blogging about events, arts, music, and other stuff—basically whatever interests me in and around the cityscape. I'm not living in Brno now, but I keep up with the cultural pulse from afar as best I can.
Comments:
» Post a Comment